Dekuji Vam za Vas postreh a rozumim, ze v mych slovech muzete videt nesrovnalost ci rozpor. Ale sam rikate, ze nezmenime to, co se stalo, ale muzeme zmenit svuj postoj k tomu, co se stalo. Ja nerikam nic jineho. Nezmenim fakt, ze mi odesel pes, ze me rodice tvrde vychovavali, ze me spoluzaci sikanovali, ze me zradili kamaradi, bla bla... Ale mam na vyber: bud se tim budu stale trapit, stale to budu zit - tahat svou minulost do sve přítomnosti a nebo tu minulost "zmenim" - zmenim svuj uhel pohledu na ni a tak mam pred sebou najednou "jinou" minulost. Uvedomim si, ze muj pes byl stary a nemocny a jeho smrt, ktera mne tolik bolela, byla pro nej milosrdnstvim, ze me rodice vychovavali tak, jak to umeli a ne tak, jak bych to byla chtela... a tak mi vlastne dali do zivota vsechno, co jsem potrebovala, ze sikana me naucila vnimat sama sebe, postavit se za sebe a branit se, ze ti, co mne zradili, me vlastně naucili rozeznat prave pratele od tech, co se jako pratele jen tvari....
Pak uz neni minulost bolestna. Vnimame ji jinak, protoze jsme ji "zmenil".
Je to jako kdyz obejdete katedralu... Je to stale taz a presto porad jina stavba :)

Kazdy vnimame realitu jinak. Ja jsem napriklad pevne presvedcena, ze to, co se stalo, nezmenime. Svou minulost ale zmenit muzeme, protoze ona neni realna, je pryc a zije uz jen v nasich vzpominkach, v nasi hlave.... a tam si udelat poradek muzeme vzdy. Je to nase hlava a nase vzpominky :)